Rok se sešel s rokem a náš Silvini Ski Trab team opět vyrazil na daleký sever. Těšili jsme se už zoufale, neboť letošní zima nám sníh nepřinesla a posledních 14 dní přípravy před odjezdem jsme už jen kroužili po zbytku nastříkaného sněhu na stadionu v Bedřichově jak supi nad prošlou gazelou. Na sraz před odjezdem jsem samozřejmě dorazil jako poslední, ale se zpožděním pouhých 45 min, což je myslím rapidní zlepšení oproti předešlým rokům – asi stárnu nebo co. Kolona 8 aut mířících přes Berlín do Rostocku se tedy dala do pohybu a Švédům se z té vozové hradby začínala třást kolena. V Rostocku jsme v přístavu lehce chybovali a jako již mnozí předchozí si vyzkoušeli typickou levou od soudruhů z NDR, kdy se nešlo už otočit a museli jsme tak zaplatit průjezd tunelem tam zpět. No nic pane Fritz, loď jsme stihli s přehledem, Švédskem projeli jak severní vítr a byli smutní, že namísto sněhu vidíme jen zelené louky a nezamrzlá jezera. Chuť nám spravilo naštěstí lyžařské středisko Grönklit, kde bylo sněhu dost a se zapadajícím sluncem jsme si konečně letos krásně zalyžovali. Další den jsme vyjeli projet trať mezi Risbergem a Oxbergem a zklamání opět neznalo mezí. Jezera se objíždějí, trať je celá podmáčená, plná šutrů, každých 100 metrů překopaná bagrem, je mi z této zimy už fakt do breku. Další dny raději na trať už nejezdíme a užíváme si parádových podmínek na již zmiňovaném Grönklitu. Tradičně vyzvedáváme čísla, přehazujeme vlny jak hnůj v maštali, nakupujeme suvenýry a večery trávíme u společenských her, prostě nuda, nuda, šeď, šeď. Klid narušují jen výbuchy smíchu při vyprávění Honzových neuvěřitelných životních příběhů a neustálé sledování předpovědi počasí.
Do toho testujeme lyže, parafíny i mázu a věříme, že pokud se to nějak drasticky nezmění, tak máme vyhráno. Předpověď byla mínus 2 až plus 2, lehké sněžení, 98% vlhkost a stopy projeté naposledy o půlnoci. Takže volba byla poměrně jednoduchá: SkiGo LF green, SkiGo LF graphite, SkiGo HF violet+orange v poměru 1:3, na to pak M+Briko prášek Hot, struktura dopředu lineární 1,0 s kombinací 0,75 G, dozadu jen 1,0. Na stoupání smirek o hrubosti 60 (kříž, kolečka, stromeček) zatřený Rex Hydrex. Pro 5. A horší vlnu potom klistr M+Briko green, na to starý Swix stříbrný se zlatou proužkou. Hotovo jsme měli už v deset večer a mohlo se jít na chvilku spát.
Budíček v 3:30, odjezd ve 4:00, no ptám se znovu a znovu, co mě na tom vlastně baví. Pak sejdu schody ve srubu, uvidím startovní číslo a už se zase těším. Cesta je celkem v pohodě, všichni jedou jedním směrem, takže se v záplavách adrenalinu postupně celkem v klidu dostávám před 5 autobusů a asi 20 osobáků, neboť vypadaj, že jedou spíš do kostela než na start. Kolona zastavila zhruba 15 km před Sälenem, což je standart a pak se vždy pomalu a plynule člověk posunoval až na start, což trvalo zhruba půl hodiny. Letos to bohužel z nezištných důvodů stálo. Psychicky jsem to vydržel do půl sedmé, pak pustil blikačky, nalepil na čelní sklo kouzelnou samolepku Eliteservice a celou tu kolonu projel na prasáka vlevo a v 7 jsme byli na místě. Rychle lyže do vlny, já dodělal mázu, Šárka sjela pro druhý auto, otestovat lyže a rychle do lesa. Nebyl čas, ptát se kdo je kdo, tak jsem proběhl kolem majitelů pozemku s vidlema v ruce, kteří se snažili uhájit svůj doposud neposkvrněný pozemek vlastním tělem a vyložil svoji předstartovní dávku k sousedům.
A do toho volaj z televize a ptaj se, zda už to mam vyložený Pak už zbyl čas jen na Pre Sport, svlíkačku a hurá na start, kde jsem sotva stihl pozdravit ostatní kluky z Čech v Elitě a už se startovalo. Normálně široký stadion na 50 stop se po 100 metrech zúžil na pouhých 15 a vzduchem létaly prasklé hole, bidony a dokonce i lidi. Úspěšně jsem se všem kolizím vyhnul, dva neznabohy přeskočil, přes jednoho regulérně přešel a před očima se mi objevil zadeček mé Švýcarky (Seraina Boner), tak jsem nelenil a jak je mým dobrým zvykem, šup za ní. Spolu jsme si dali sjezdovku a nahoře ji povídám, že ji trochu povozím, ale holce hubený nebylo nějak moc do smíchu, tak jsem ji opustil a mazal kamsi kupředu. Hned v prvním sjezdu jsem si ověřil, že máza je výborná a lyže Madshus Red line jedou téměř sami, navíc v kombinaci s mojí nelidskou váhou, to byl pro ostatní dost ponižující zážitek, když kolem nich projíždělo naleštěné Ferrari s přívěsem. Na pláních to hezky letělo, po chvilce jsem se spojil s první ženskou Lailou Kveli a jejím kenem, co jí dělal tempo.
Docela pohoda, ani jsem nemusel moc makat, ale když jsem zkusil odjet, tak jsem je nikdy neorval, takže po 3 marných pokusech jsem se zase vrátil zpět za její prdýlku a říkal si, že to zase bude letos boj. Spolu s námi jeli i druhá a třetí žena a ty kozy si v každém malém hupíku nastupovali, takže jsme jeli vždy 100 metrů na krev a pak 200 metrů pluhem. Na Evertsbergu mě to už ale fakt přestalo bavit a skupinu 30 lidí jsem se rozhodl vymazleným stříďáčkem opustit. Nahoře na nás čekal skútr s kamerou a mě to bylo hnedka jasný, že ze mě zase budou mít ve studiu ČT zase prdel. Po pár kilometrech jsem se otočil, že by mě jako někdo vystřídal, ale za mnou byli jen dva šašci počmáraní, co střídat nechtěli a malinkatá Laila už bez kena. Došlo mi, co jsem provedl a rychle po krátké domluvě přijal roli nového kena. Snažil jsem se tahat, co to jde, občas se za ní schoval, ale střídali jsme se v poměru zhruba 3:1. No snad mi to jednou Švýcarka odpustí (kdo zná její zadeček a zadek Laily, tak musí vědět, komu dál zachovávám přízeň). Celkem pech, že v TV to bylo vždy, když jsem se zrovna schoval za ní. Tak si tak spolu jedem a asi 16 km před cílem jsme se dotáhli na skupinu 20 lidí, kde byl Tomas, tak jsem se těšil, jak pokecáme a on mezi nás zkušeně najel skútr. Nic neobvyklého, ale zrovna posledních 20 km do cíle byla projetá ta stopa, kterou nám ten skútr precizně demoloval, takže jsme museli vedle do té neprojeté. To by člověk nevěřil, jaká to byla najednou bezmoc. Z deseti metrů ztráty byly rázem skoro 2 minuty a zoufalé vyhánění skútru do prdele považovali experti ČT za mávání do kamery. V Eldrisu 9 km před cílem musel skútr kvůli lidem zastavit a já ho tak konečně dojel, aby mě slyšeli. Použil jsem pověstný fén bývalého trenéra Manchestru United Sira Alexe Fergusna a z 10 cm seřval kameramanku i řidiče tak, že skútr odstavili a dále nás zabírali už jen z vrtulníku. Leila dostala hlášku, že má skoro minutu a půl náskok a říkala, že už to dojede, tak jsem ji opustil a jel vytočenej do běla na oběd do Mory. Asi 4 km před cílem jsem se znovu dorazil do té skupiny, co mi kvůli skútru odjela, prohodil pár slov s Tomasem a pak už to jen tak nějak došťouchal do cíle na 131. místě.
Výsledný čas 4:29 se ztrátou 14 min na vítěze a 9 min na Lukáše Bauera se mi docela zamlouvá, je to v podstatě 1 min na 10 km = 6 sekund na 1 km. Toť rozdíl mezi amatérem, který si na závod musí vydělat chozením do práce, trénovat po večerech, vzít si na závod dovolenou, koupit si své vosky a lyže, pak si je sám připravit oproti profíkům s kompletním zázemím a podporou. Za cílem bylo pro mě emotivní obětí s Tomem a společné foto dvou kamarádů ze stopy, pak děkování za provedou mázu a nádherné výsledky zbytku teamu. Co víc si člověk může přát. A jako bonus SMS od Laily, že děkuje za pomoc při svém vítězství na Vasově běhu (jaký to kontrast proti hláškám ve studiu, že jsem rád, že za ní vlaju). Postupně dorazili do cíle všichni, nacpali jsme si břicha k prasknutí a hurá na srub na večírek, který se tentokráte díky nevyčerpatelným zásobám slivovice přímo z Moravy stal legendárním. Takže díky moc všem za podporu, cesta domů proběhla až na dojití nafty úplně v pohodě a za rok zase: Heja, heja Sverige.
Ženy – 90 km
26. Šárka Zelenková – 5:12 – 2. Češka z 25, celkově z 2.326 žen – 25 bodů do seriálu Swix Ski Clasics!!!
Muži – 90 km
131. Marek Pazderský – 4:29 – 5. Čech z 333, celkově z 13.543 mužů
135. Tomáš Jakoubek – 4:30 – 6. Čech
163. Václav Sedláček – 4:34 – 7. Čech
252. Dalibor Valter – 4:42 – 9. Čech
433. Marek Ondrášek – 4:53
519. František Landa – 4:58
674. Jan Macaj – 5:04
967. Vojtěch Kačena – 5:15
1078. Petr Lukosz – 5:21
1132. Karel Švábek – 5:22
1486. Jakub Mládek – 5:33
1558. Lukáš Havlín – 5:36
1903. Miroslav Hargaš – 5:46
1987. Pavel Endršt – 5:48
2476. Miroslav Feige – 6:03
3040. Jan Vácha – 6:23
6992. Michal Kulík – 8.37
7711. Pavel Sehnal – 9:01
Ženy – průběžné pořadí v seriálu Swix Ski Classics
18. Šárka Zelenková – 107 bodů
Teamy – průběžné pořadí v seriálu Swix Ski Clasics – 21 profi a 1 amatérský team
15. Silvini Ski Trab team – 107 bodů