Naše letošní první soustředění proběhlo již tradičně v rámci Silvini Madshus tour na silničních kolech. Poctivě střídáme různé oblasti v Itálii a přilehlých zemích, tak abychom postupně projezdili všechny zajímavé průsmyky. Nebylo tomu ani letos jinak a to jsme vyrazili, věřte – nevěřte, již po osmé. Lišák Pan Dan celou zimu s kocourem na klíně plánoval trasy a tak nějak podvědomě vytušil, že bude dlouhá zima a tradiční vysoká sedla budou i na konci června neprůjezdná kvůli sněhu, takže jsme vyrazili na teplý jih, konkrétně do Rovereta v oblíbené oblasti Lago di Garda. Poprvé se o nás nestarala naše Zuzanka, neboť vyrazila na svatební cestu. Sice neradi, ale tam jsme ji prostě pustit museli 🙂 a tak její místo zaujmul Honza, jenž nás zároveň natáčel dronem a Monča, která nás jako fyzioterapeutka dávala po večerech dohromady. Spousta lidí tuto oblast neznala a zvláště některá sedla zůstanou ještě dlouhou dobu v naší paměti.
Celkem se nás v Itálii sešlo 16 a první etapa vedla většinou dolů ke Gardě, kde jsme se v Arcu stavili na zmrzku a přes dva menší hupy si rozjeli nohy na ubytování, které bylo v samém srdci Rovereta v historické čtvrti. Druhý den už šlo do tuhého, kdy první stoupání začalo po 30 metrech etapy a po 20 km nás zavedlo na Passo Borcola, ze kterého nás čekal dobrodružný sjezd, neboť velká zemní lavina notně poškodila silnici a tak jsme z toho měli na chvilku cyklokros. Smích nás přešel na druhém stoupání, kde jsme dosáhli Cima Copi – nejvyššího bodu celé tour, na 1.780 m n.m. vysokém Forcella Valbona. Následující den nás čekala klasika od Romana Kreuzigera, časovkářský výjezd z Giro di Italia z Mori až na Passo San Valentino, následně dlouhý traverz ve stěně Monte Balda, další sedlo Lumini a dlouhý sjezd na Gardu, podél které jsme se vrátili domů.
Čtvrtý den měl být původně královskou etapou, hned první stoupání o délce 35 km nás notně prověřilo i s vložkou v podobě Tibetského mostu místo chybějící serpentiny na silnici, ale následně byla etapa po dalších 3 sedlech zkrácena kvůli uzavírkám silnice. Pátá etapa znamenala další velké sedlo Passo del Sommo na náhorní plošinu, kde se silnice krásně vlnila nahoru a dolů, načež přišel dlouhý sjezd domů. A tak přišla královská etapa na pořad dne jako šestá, 50 kilometrů dlouhý výjezd na lyžařské středisko Monte Bondone, kde také tradičně končí vrchařské etapy Giro di Italia, sjezd do Arca a následně obávaný výjezd na Monte Velo přezdívaný Piccolo Mortirollo. Poslední etapa už byla pohodová s výjezdem nad Lago di Tenno a následným přejezdem přes Sarche zpět do Roveretta.
Celkem jsme v sedle strávili okolo 36 hodin, najezdili 750 kilometrů a nastoupali přes 15.000 výškových metrů. Tradičně s námi byl i Ctirad Kaftan jako tréninkový poradce, který nám již dlouhé roky pomáha s tréninkovými metodami. Příští rok budeme každopádně určitě pokračovat a už se moc těšíme, kam pojedeme tentokrát. Naše další soustředění se uskuteční v srpnu opět v Itálii, ale tentokráte na kolečkových lyžích.
Videoreportáž od Honzy: Garda a okolí
Souhrná fotogalerie od Mára a Jirky: SMT tour 2019