Birken byl neplánovaný a tak také dopadl.
Birken je ten nejtěžší lyžařský závod co znám a Vasaloppet je proti tomu procházka. Za tím si stojím, protože jsem jel Vasák 10x a Birken podruhé a naposled!!!! V podstatě jsem se tam ulyžoval k smrti, pracky mě bolely už na startu a netrénovat stříďák na tento závod minimálně 14 dní předem je sebevražda. Tak jsem se i při závodě cítil…sebevražda při závodě.
Ale popořadě – let letadlem v pohodě, vlak super, něco tak pohodlného a rychlého jsem nezažil, výhledy na jezero krásné, kávička z automatu a slunce to umocnilo. Dan nás vyzvedl a odvezl na srubík. Předpověď 13 a více stupňů strašila, ale nakonec to bylo nádherné jarní lyžování. Lyže jsem dělal na verandě do půl těla. V pondělí jsme přijely až v 6 tak jsme dali volno a já ty pondělky stejně držím… V úterý jsme jeli z Sjusjoenu okolo kolem 40km se zastávkami na focení a svačení 3,5 hodiny s dojezdem dolů na úbytko. Ve středu jsme jeli zase ze staďáku v protisměru trati až za Kvarstu, ale bylo to tak pomalé, že jsme stejně sjezdy nevyzkoušeli a k baráku jsme jeli od Mittenfeljetu doleva a přijely tím super sjezdem, tak jsem musel jet stříďák ☺ zase 40km za 3:50 čistý čas pohybu 3:20…. Večer jsem si udělal hladké lyže, klister pryč, strukturu linear 1mm a těšil se na sjezd do Lillehammeru. Ve čtvrtek odpoledne jsme tedy od baráku vyšli na Sjuesjen, lehkou soupaží přes rouru pod silnicí do sjezdu, no nejelo, bylo to úplně hnusné, mokré nacucané a špinavé. Ještě že jsem si udělal super lyže aspoň jsem se nejmíň nadřel.
Klára Moravcová si chtěla zabruslit a tak to nejelo, že skončila jako já ve stopě soupaž. Registrace v hale a nákupy. Nedostal jsem 1 vlnu o 15 sekund! Paní tlustá a ošklivá mi řekla že mám běhat rychleji, poděkoval jsem jí za radu… Špeka jsem vytáhl z 20 vlny do 2. To jsem netušil že pojedeme vlastně spolu. Měl jasno a lyže celé naprášené něčím z Čech, je to zvíře jednoduché dvounohé se silnými svaly, ale detail průběhu níže…
V pátek testování nahoře, a bylo to jednoznačně na plusky. Trochu foukalo, ale vlezl jsem si do dolíku. Jezdilo mi to líp než Standovi, pak se narval i přes jiné vázání a potvrdil si to ☺ že fakt jedou dobře ačkoli jsou vybroušené a jen přelakované šedivým LF grafitem. Ten co spolu se zeleným LF vůbec dle Standy nejede ☺ no nic. Lyže tedy připraveny na soupaž s tím, že bude led a poletíme. Nicméně po testingu jsem se jel trochu projet na 30 min pod Mittenfeljet – 15min tam a 15 zpět a bylo to docela suché a prašanovité… No červíček začal hlodat, ale drogová závislost na rychlých lyžích jednou získaná těžko se opouští.
Ráno budíček a odjezd v 5.00 tam v Reně kousek před 7mou. Trochu nervozita, rychle do lesa se toho zbavit a Standa že se musí rozjet na 10 minut. Rozloučil jsem se s myšlenkou být na začátku vlny… 
ti co se rozjížděli soupaží tak moc nejeli, takže Mára že to jde také zkusit. Bylo to fakt pomalé a tupé. Mára furt nejel a druhé auto odjelo na start. My čekali na Máru a ten nikde, pak přijel a divil se že tam jsme, neslyšeli jsme, že si sjede rovnou na start. Tak jsme do auta naskákali a na totálně zledovatělé cestě rychle dolů do víru startovní horečky. Klára to měla akorát a my také. Mára přifuněl a ptá se mě: „nenamažeme si?“ V tu chvíli mi bylo jasné, že je fakt průser, říkám jo a dělej. Tak to bylo. Takže já 30minut a Mára 25 minut před startem narychlo rozhodnutí namazat. Kahan plynový a klistry lepivý zapojili se do akce a 1 minutu před startem Mára a 6 minut já lezeme do stopy.
Mára elita a já konec 2 vlny…
Koukám na start elity a 1.vlny z dálky, celkem mi to bylo jedno, věděl jsem že sjet je nemůžu a myslel jsem si, že pojedu rychle a vyhraju vlnu svou druhou ooooó jaká falešná představa. Ze začátku to nejelo zkrz tu masu lidí, ale s tím jsem počítal a pak se to natáhlo a hlídal jsem si hole, ale zde v Norsku je spousta dobrých lyžařů a tak to bylo v pohodě i při tak velké počtu. Had lyžníků se natáhl a já měl stále pocit, že bych jel mnohem rychleji. Máza fungovala perfektně. Jenže za chvíli tak na 2 až 3 km jsem stejně nemohl. Já jsem opravdu nemohl nemohl nemohl, jako by mě někdo dusil, ale dusil jsem se sám svými 184 tepy za minutu ☺ Na 5 km byla swix mazárna, stál tam jediný muž v puntíkaté reverzní silvini kombinéze, Špek. Právě odevzdával druhou lyži, ale jak později pravil, po 5km mi soupaží úplně došlo a nechal jsem si namazat, ale vůbec mi to stejně nebralo tak jsem to dosoupažil. Je to zvíře!!! Prostě běh střídavý není běh soupažný. Bojoval jsem, ale věděl jsem že prostě rychleji nemohu. Zalezl jsem si doprava do stopy pro super veterány. Sice to bylo pomalejší, ale jel jsem si svoje tempo. Na vrcholu prvního kopce jsem se snažil dostal gel, ale ouha nemohl jsem se k němu dostat. Byl prostě v kapse na batohu za rohem a i když jsem rozepnul boční kompresní přezku tak jsem jej nemohl nahmatat. Prostě občerstvení jsem měl v kapsách na batohu, kam jsem nedosáhl takže mi i krásně došlo. Na Kvarstu jsem při pozastavení jeden gel dostal, ale od Kvarsty mi to přestalo brát a tak jsem si to doťapal na Mittenfeljet. Klučík malý mi dal nahoře kus čokolády, byl jsem za to rád a věděl jsem, že pokud mám dojet musím dole zastavit. Energeticky jsem byl špatný a dole požádal obsluhu občerstvovačky o vyndání gelu z boku. Zapil jsem gel energy drinkem, pak šťávou a navrch 2 kolama v kelímku. Rozjel jsem to a hurá závodit. Bohužel to nejelo jako den před tím na hladkých a protivítr byl fakt protivný, ale začal jsem to krájet. Máza už nebrala vůbec a tak zbýval soupaž na stadion v Sjusjoenu. Modlil jsem se za Dana s gelem za tubusem a on tam klučina byl. Pak už to byla hračka. Sjezdy jsem jel opatrně, páč tam bylo pár veteránů a prošitých Kverin z elity, ale i tak jsem si to užil. Prostě soupaž jsem radikálně zlepšil a v závěru to je hlavně o ní. Při porovnání s rokem 2013 mi to hodně uteklo a předjel jsem snad 50 lidí…
V cíli mi poprvé zvážili batoh a kontrolovali vnitřek. Váha 3,6kg, bunda uvnitř. Neměl jsem vosk a podvlíkačky. Takže jsem měl být disk a jsem rád že mě nechali ti hodní Norové ve výsledkovce. Mára se Standou takové štěstí neměli a vyfásli 15 minutovou penalizaci za lack of contain prostě letost se kontrolovala šusťákovka. Co bude na kontrole příští rok se dozvíme na capitán meetingu. Nutno tam být a je to v poho, prostě máš 8 povinných věcí, ale kontroluje se random a pouze něco. Co na to říci, Mára byl velmi spokojený a po tom zjištění velmi rozladěný. Jury a ten kdo to vymyslel je kokot. Je to nefér a nevěřím, že z elity měli všichni ty povinné věci a penalizovat za to že nemáš větrovku je prasárna nejvyššího kalibru.
Tak těžký závod a místo úcty a smeknout před Standou tak mu napařej stejnej flaster jako podvádějícím s lehčím batohem. No nic takže sumarizace – závod jsem si neužil páč jsem nemohl, ale mohl jsem zvolnit, ale to mi nikdo neporadil. Max tep 184 průměr 166. Od občerstvovačky pod Mittenfeljetem dobrý… páč tam začíná Vasaloppetský profil… Co jsem si užil byly lukulské hody v podobě obědů a večeří. Vařil kulinář Jaromír Sladkovský, bohužel nemocný, a nejel což udělal dobře. On a Báťa to jsou dva požitkáři co nakazí svým apetitem i ostatní. Portské a víno nakoupili na letišti do maximální kvóty a domů to vézt nechtěli.
Jonnie Wolker byl také dobrý. Závody jsou v podstatě zbytečné stačí tam jezdit jen lyžovat, ale už mi psali, že se mám do středy 23.3. rozhodnout na 2017 za 995 Noků, asi vylosování že mám narozky?! Tak to asi zítra přihlásím…
Fanda Landa