Týden snů, krásných výsledků a splněných přání. Tak by se dalo charakterizovat posledních pár dní v českém Silvini Madshus teamu. Zeptali jsme se přímo Marka Pazderského, jak to všechno viděl a prožíval. Začneme nejslavnějším závodem ve Švédsku. Marku, jak dopředu se organizuje celá akce, kolik je na to potřeba lidí a jak to tam ve Švédsku všechno probíhá?
Všechno začíná už rok dopředu při plánování kalendáře a zabukování potřebného počtu startovních čísel, poté naplánování dopravy a nakombinování jednotlivých přeletů, dopravy materiálu a servisu, zařízení ubytování, stravy atd. To je práce pro tři lidi. Samozřejmě, že když to všechno konečně naplánujete a vymyslíte, tak vám to půlka lidí změní, takže je to takový malý boj s větrnými mlýny. Letos jsme se rozdělili na dvě velké skupiny, jednu šéfoval Tomáš Jakoubek u startu pro elitní team, kam jeli celkem 4 servismani a přijeli až na poslední chvíli ve čtvrtek večer. Druhou skupinu jsem pak vedl já a bydleli jsme tradičně u horského střediska Grönklit, kde bylo celkem 5 servismanů a ve Švédsku jsme byli už od předešlé neděle týden dopředu. Na místě to pak probíhá tak, že každý den jezdíme na lyže prohlédnout si trať a její úskalí, dokola testujeme a vybíráme lyže a zkoušíme mázu tak, aby na konci týdne bylo všechno na nejlepší úrovni.
A co závod? Jaké to je nejet a starat se o tým?
Popravdě docela peklo. Spát jsme šli kolem půlnoci, ráno ve tři budíček a hurá řídit na start. Ten nám začíná zhruba 15 min předem, kdy už zaujímáme pozice v prvním kopci s holemi, kdyby náhodou někdo zlomil. Letos jsme postavili 3 posádky aut jen pro Standu a 3 posádky aut pro zbytek týmu. Propojeni jsme vysílačkami a dáváme si průběžné informace. Třeba hned na prvním stanivišti jsem zapadl a muselo mi pomáhat 6 lidí při návratu na cestu. Pak člověk bojuje v autě v zácpě jako na trati, rychle zaparkuje, běží k trati, občerství a zase maže zpátky do auta.
V závěru to asi byly trochu nervy ne? Jak jsi to prožíval?
No já měl štěstí, že jsem naposled dával 8 km před cílem, kde jsem pak zůstával i pro zbytek týmu. Standa kolem mě projel už jen ve třech lidech, takže jsem věděl, že bude placka a mohl jsem slavit. Navíc po chvilce někdo z dalších občerstvovačů vyndal laptop a pustil to živě, tak jsme všichni fandili a uzavírali sázky. Pak už jen začali na mobil chodit gratulace a bylo příjemné, že i lidé kolem nám fandili a chodili, podali ruku, poplácali po zádech.
Takže proběhla oslava?
Jenom jsme si symbolicky přiťukli pivem, sezona ještě nekončí, slavit se bude až na úplném konci. Šli jsme společně na vyhlášení a dostali jsme dokonce pochvalu za nejlepší fanklub. Naše zelená barva s puntíky je docela populární.
Takže všeobecná spokojenost?
Určitě, ten Standův úspěch jsme potřebovali úplně všichni, jak tým, Standa, sponzoři, tak i všichni Češi – Norové se už až moc naparují. Prostě všechno vyšlo. Lyže, servis, občerstvení, forma a i podmínky nám vlastně hodně pomohly. Hodně lidí nás kritizovalo a nevěřili nám, ale stále jsme celkově ve Swix Ski Classics na 5. místě hlavně díky bodům Katky Smutné, která si udržela celkové vedení, Standa je 7., Šárka je 14., vyhráli jsme českou Ski-tour, jsme vidět prakticky na všech závodech. Stojím si pevně za tím, že tým šlape na plné obrátky a to máme desetinový rozpočet oproti ostatním. Nejvíc nás tlačí bota v servisu a dopravě. Hlavně na kvalitnější a obsáhlejší servis už nezbývají peníze. Nyní většinu servisu musíme dotovat z vlastních zdrojů, což není dlouho udržitelný rozvoj.
A co zbytek týmu?
Co se týče Vasáku, tak jsme zaznamenali několik super výsledků a osobních maxim, někteří naopak zase doplatili na materiál, kdy lyže nebyly nejrychlejší a tak to mohlo být trochu lepší. Všeobecně ale panuje spokojenost. Mnohem větší radost mi však udělaly zprávy z domu, kde vyhrál Jirka Pliska, který má životní sezonu, Karlův běh stejně jako v ženách po mateřské vracející se Kačka Moravcová. Na Jesenické 70 pak kraloval vítěz Ski-tour Václav Sedláček a záda mu na druhém místě kryl Viktor Novotný. A samozřejmě super jeli i mnozí další. Jsou prostě dny, kdy je tým radost. Je to jako s dětmi, jeden den je chcete utopit a druhý den je bezmezně milujete. Teď jsem v té lepší fázi 🙂
Co bude následovat?
Ohledně budoucnosti týmu uvidíme, jak to po konci sezony naše valná hromada vyhodnotí a jak budeme pokračovat dál. Jinak teď nás čekají závody o víkendu v Německu a za týden odjíždíme na poslední dva závody sezony do Norska na Birkebeiner a do Švédska na finále do Are. Snad se nám bude dařit i tam. Prosíme všechny fanoušky, ať nám drží palce.
Výsledky týmu v posledním týdnu:
Vasaloppet – 90 km klasicky
7. Kateřina Smutná 4:57
23. Šárka Zelenková 5:35
3. Stanislav Řezáč 4:02
209. Pavel Janeček 5:02
237. Dalibor Valter 5:04
258. Tomáš Jakoubek 5:06
312. František Landa 5:10
348. Martin Tuček 5:12
376. Karel Znojemský 5:14
511. Marek Ondrášek 5:21
677. Petr Kovář 5:31
730. Karel Švábek 5:33
821. Jan Svoboda 5:36
826. Jan Tryzna 5:36
1075. Jan Parma 5:46
1084. Martin Tryzna 5:47
1308. Martin Šperl 5:54
2199. Tomáš Pleskač 6:24
6466. Pavel Chyňava 8:40
7262. Jiří Tryzna 9:08
7681. Pavel Sehnal 9:24
Karlův běh – 45 km klasicky
1. Kateřina Moravcová 2:45
1. Jiří Pliska 2:14
117. Viktor Vlach 3:49
Karlův běh – 22 km klasicky
19. Jan Majer 1:26
Jesenická 70 – 70 km klasicky
1. Václav Sedláček 4:30
2. Viktor Novotný 4:37
34. Vít Jakubec 5:52
Ganhofer Lauf Leutasch – 42 km skate
161. Jan Majer 2:14
Engadin – 42 km skate
1242. Tomáš Hulswit 2:08
Dny Jizerské Magistrály – sprint
1. Martin Moravec – 1:05 – video z vyhlášení (klikni na obrázek)
