Tartu Maraton, aneb já vám dám Mácháč
Loni nám závod zrušili pro nedostatek sněhu podobně jako Jizerku a tak jsme se letos těšili ještě víc. Dobře naladěná skupina 8 závodníků včetně servisu vyrazila letecky z Prahy do Rigy, kde jsme si půjčili auto přejeli do Estonska. Bydleli jsme přímo na startu v Otepee u krásného všesportovního stadionu a tak jsme chodili na lyže rovnou z hotelu. Hned první den nám naznačil, že trať budu neuvěřitelně široká o 12-16 stopách po skoro celé délce závodu, ale taky to, že slovo rovina má v těchto krajích zřejmě úplně jiný význam. Zvláště když jsme druhý den vyjeli na nejvyšší bod trati Harimagi, který je i zároveň nejvyšší horou celého Estonska. To už i vyhlášený tvrďák Jenda rezignoval a prosil mě o namazání na jistotu. Podmínky nebyly úplně jednoduché, za poslední dva dny připadlo asi 5-10 cm nového sněhu na starý umrzlý, bylo kolem nuly, dost se to mydlilo a v noci před startem se mělo ochladit na mínus 4 a během závodu pak dokonce na mínus 6. Jako parafíny jsme vybrali SkiGo LF Green, Swix HF Marathon White, prášek Vauti LDR, top vrstva Swix HVC Cold, strukturu dopředu jemnou 0,5 kříž a dozadu lineární 1,0. Na stoupání pak šel klistr Vauti K-blue v jemné blance a na něj klistr Rex Gold, zatavený do blanky. Paráda, musím přiznat, že se nám to zase jednou povedlo a bylo velmi příjemné, když za mnou chodili po závodě Norové i Fini, co že jsem měl na lyžích, že to bylo neskutečné. Samotný závod byl krásný, ale i těžký zároveň. Mladická nerozvážnost mě na rychlých lyžích přiměla k myšlence, jet zkusit vybojovat první prémii, ale 3 km před ním mě zastavil jeden ostrý hup na louce, kde mi cukli a byl klid. Pak jsem do 30 km pohyboval ve skupině jedoucí mezi 15-25. místem, kde jsem ještě pln sil docela dělal tempo a naivně si myslel, že to půjde samo. Musím připomenout, že lyže mi šly opravdu neskutečně a jen jsem litoval, že je veze takové tělo (10 kg nadváha po měsíci a půl strávené v posteli). No a pak to přišlo. Krize jak na hradě a skupinka, co jsem většinu času tahal nenávratně v tahu. Do toho furt jeden kopec za druhym a z luk nafoukanej prašan do stopy. Vzpomínal jsem na Honzu Macaje, jak říká, to je rovina, takovej náš Mácháč. Ten chudák dosal jmen 🙂 Po 15 km mě dojela další skupina a v ní první ženská. A sakra, navíc ošklivá jak tovární nastavení od Microsoftu, tak jsem se domluvil s jedním asi 3 metry vysokym Rusem a dali jsme si 15 km soupaž na krev do cíle, ať neni ostuda. Kousek za mnou postupně přijížděli i osatní kluci, takže jsme se nabaštili, vypili „výborné“ horké pivo a jeli hodnotit závod do sauny. Nemohla chybět ani cukrárna za odměnu, kde na nás asi jen tak nezapomenou 🙂 A až se vám někdy při závodě stane, že vás někdo předjede, zastaví, vyndá foťák, vyfotí si vás a pak si klidně odjede, tak si z toho nic nedělejte, to si náš Luděk dělá sbírku portrétů pomalejších lidí 🙂
Tartu maraton – 63 km klasicky
41. Marek Pazderský 3:06 – 1. Čech
61. Jan Svoboda 3:10 – 2. Čech
456. Martin Batěk 3:39
828. Daniel Vyštejn 3:57
1195. Martin Hrodek 4:11
1201. Luděk Pochman 4:11
1771. Tomáš Mandát 4:33
2337. Pavel Sehnal 4:55
Hradní běžka – 30 km klasicky
13. Míra Hargaš 2:26
Griesel Tal Lauf – 42 km volně
123. Honza Majer – 2:25
Stašská 15 – 15 km klasicky
1. Martin Tuček 59:19
Krušnohorská 30 – 30 km klasicky
2. Jakub Mládek 1:43