Jediné pozitivum tohohle závodu je, že je člověk zpátky na Rozvadově už za světla. Tak jsme závod při návratu zhodnotili. Letos nás však už v pátek pozitivně překvapila i sněhová nadílka, čerstvá patnácticentimetrová vrstva. Ubytování v penzionu Mucha bylo taky parádní a výjimečné – kde jinde potřebujete vysokou instalatérskou k ovládání sprchy a kde jinde se můžete sprchovat se slečnou z roku 1900 🙂 V sobotu ráno nás probudilo azuro, a tak jsme celkem s nadšením vyrazili zkoušet. Vedle Aucklandů vypadaly naše vyskládané řádky lyží tak nějak dětsky (zvlášť Žokejovy UHRAKy), nic to ale neměnilo na tom, že nám to pak při závodě parádně frčelo. Vybraná máza LF green+graphite SkiGo, HF orange SkiGo, Maplus prášek Hot, stoupací máza – mikrokontakt – jen netýmovým externistů, tým jel celý na hladkých. Pak jsme Žokejovi představili nejtěžší část trati a frčeli vyzvednout čísla. Přihlašovací paní se nám podařilo natolik zmást, že pro nás udělala, co jsme potřebovali – celý tým se stal ELITE.
Po obědě nutný šlofíček, návštěva Lidlu (protože bez Milky to prostě nejede) a pak už se kluci vrhli na lyže a já na „Team Capitains Meeting“. Trošku jsem se tam mezi dvoumetrovými norskými týmovými kapitány ztrácela, ale dozvěděla jsem se, co jsme potřebovali. A navíc… máme nové občerstvovací dresíky krásně Marschmellownsky růžové barvičky (vedení není ještě úplně přesvědčeno o tom, zda je bude používat.. 🙂 No, já sama jsem teda s Krtečkem, Oslíkem a Žokejem před závodem usínala pěkně něrvózní – nevěděla jsem, kde mám lepíky, klíče od baráku a hodinky, ale jinak cajk.
6:30 budíček, 7:30 odjezd, 7:45 lyže na start, 8:50 my na start, 8:59,45 clik-clik-clik… start! Na první muldě se ještě Lukošák Tomase srdnatě držel, pak už jsme oranžové botky viděli jen o mnoho smyček na louce před námi. Dělal ale pořádnou reklamu – pomáhal Sereně skoro celý závod (pár kiláků před cílem jí odjel, aby se neřeklo, že ho předjela holka). Žokej se Svoboďákem utvořili ve výsledcích silný Silvini dvojblok těsně za stovkou a Lukošák si pojistil lásku k tomuhle závodu zlomenou holí (ty tréninky soupažů bez holí se občas hodí) a pádem. Mě se tentokrát snažil Kenovat Vojta Kačena, ale jak rychle se u mě zjevil, tak rychle mi zase pláchnul. Nakonec moji chuť vyšťavit se zneužili dva bílý Němčouři na posledních asi patnácti kilometrech až do cedule Der letzte Kilometer, kde mě museli setřít. V cíli nám to vyšlo tak akorát – kluci se vyjeli, já jsem dojela a vyrazili jsme dom. Předtím jsme ještě vrátili panu Bernsovi (pan domácí) unesené klíče od lyžárny a mohli jsme se vrátit už na pozici čtrnáctého nejlepšího laufařského týmu světa. A ještě jedna rada na závěr: chcete-li jezdit jako Žokej, jezte gumové žížalky z Lidlu.
Šaruš
Sobota 46 km volně
29. Martin Struna – 3 Čech 1:58
Neděle 46 km klasicky (soupaž)
20. Šárka Zelenková – 2. Češka 2:22
71. Tomáš Jakoubek 2:05
106. Jiří Váňa 2:11
109. Jan Svoboda 2:11
164. Vojta Kačena 2:19
167. Petr Lukosz 2:20
330. Petr Souček 2:37
532. Zdeněk Fikar 2:53
1031. Michal Kulík 3:34
Pořadí Swix Ski Classics po 3. závodech – Mistrovství světa v dálkových bězích
