Hola, hola, Itálie volá a tak jsme vyrazili do údolí Val di Fassa na slavnou Marcialongu. Vyrazili jsme už ve čtvrtek, aby byl čas na příkladnou regeneraci a aklimatizaci. Dorazili jsme akorát včas na bohatou večeři, a se slovy: „přeci tady nezhubneme“ jsme vyluxovali co šlo. Druhý den nás čekalo sluníčko a nádherné projetí po trati, někdo kousek, jiný větší kus, jen chudák Míra Hargaš se spokil s Fanouškem a nic netušíc si tak s chutí dal 50 km. Zároveň jsme otestovali lyže a lehce překvapivě jsme na přemrzlý přašan vybrali většinou klistrovky. Odpoledne jsme trávili v pizérce naproti slavné Alp de Cermis a vyzvedáváním startovních čísel. Z těch měl největší radost Jedla, neb jako vylosovaný šťastlivec vyhrál novou kombinézu. Večer jsme si pak předpřipravili lyže do základů, aby bylo v sobotu méně práce. Hned po ránu jsme se rozjeli testovat mázu do zimy (asi nejchladnější místo na zemi), kde bylo -17°C a samozřejmě taky na sluníčko. Nakonec jsme vybrali
toto: SkiGo LF green, SKiGo LF graphite, SkiGo HF ultima+orange, SkiGo liquid violet, na stoupání pak někdo base, někdo bez 2x SkiGo HF Blue a 1x Rex pro line green. Ten výběr nás tak zmohl, že jsme si museli zajet na společný oběd. Myslim, že ještě dlouho budeme vzpomínat na tu servírku, co se tak mlsně olizovala . . . Odpolede se už jen mazalo a mazalo a tak jsem si na chvilku odskočil na team capitam meeting a po návratu koukam, že už se domazalo 🙂 Tak jsme už jen zabalily lyžárnu zpět do auta, rozdali pokyny občerstvovačům a šlo se na kutě. Jen Míra chudák zůstal raději celý den zamčený na pokoji, aby nepotkal zase Fanouška a nemuseli spolu jet dalších 50 km.
Ráno při snídani o šesté z nás jako z teamu šel strach. Všude se to hemžilo zelenými kombinézami a každý se cpal do zásoby. Po příjezdu na start bylo dost času zkusit lyže, znehodnotit místní kadiboudy a ještě pokecat s hvězdami okolo. No málem jsem to zas prokecal a k lyžim položeným ve vně se vydal až 6 min před startem. No aspoň nebyl stres. Taktiku jsem měl jasnou. Začnu v klidu, budu si hlídat první ženskou a pak ji za otočkou odjedu. Padl výstřel a už se frčelo. Původní plán se rozpadl velmi rychle. Holky si frčely pěkně vepředu a na úzké trati o dvou stopách plných bláznivých taliánů se startovní pole pěkně natáhlo a tak než se dalo řádně jet, byly baby ta tam.
No nic, koukám tak před sebe jak se tam mrská stromečkem do kopce nějakej malej hadimrška. A on to Pedro. Byl ve skupince předemnou. Tak jsem si řekl, že si je dojedu. Jak jsem řekl, tak jsem učinil. Jenže ty špagety se zatím rozdělili na půl a ta rychlejší půlku mi odjela k další skupince přede mnou. No nic, chvilku jsem spočnul a vydal se je zase stíhat. A takhle to šlo až na otočku. Cestou jsem samozřejmě minul pár bab včetně Sandry, no jo, ale kdo má kurňa poznat, kolikátá zrovna jede? Na otočce v Canazei jsem toho už měl dost a rozhodl se tomu rázně učinit přítrž. Rozjel jsem své obří tělo na 80% výkonu (100 mam jen s černoškama) a konečně je docvaknul. Chvilku sem se vezl, zeptal se slečny co byla přítomna, kolikátá že je a když mi řekla, že druhá, tak jsme jen protáhl ksicht a vyrazil zase dopředu. Spolu se mnou jel Pedro a ještě nějaký dva blbové. Krásku v bílé stopě Serainu Boner (ta co jsem ji viděl nahou) jsme dojeli až v Predazzu a průjezd úzkými uličkami za jejím lahodným pozadím jsem si fakt užíval. No představte si ten výhled sami. Jedete ve vajíčku v jisté euforii, všude kolem tisíce fanoušků povzbuzují, staré Italské městečko pulzuje a já koukám na okolní štíty Dolomit nasvícené sluncem skrze ten nekrásnější možný průhled pod zadečkem mezi stehýnky. No skoro mi houplo, tak jsem ji jen řekl, ať jede za mnou, že to budu tahat a jeli jsme. Po 5 km už měla naše skupinka jen 5 lidí a po chvilce odpadla už i Švýcarka, takže jsme mastili dál. Jeden blb nestřídal, druhej jo, ale nejel moc tempo, Pedrovi to taky zrovna nějak nešlo a tak když jsme chtěli jet, tak jsem musel většinu tahat. Nevadilo mi to, sil bylo dost, úsměvů na tváři taky, tak proč ne.
Pod obávanou Cascatu to teda šlo, tam mi Pedro řekl Ciao a mazal nahoru soupaží, všechna čest, že jak se celej závod flákal, tak tady ukázal, že se už přeci jenom něco naučil. Já si chtěl nechat zase namazat, jenže mi nedošlo, že sem tu letos o něco dřív než jindy a tak mi jen podali vosk. Na ja, zkusil sem tam něco máznout, moc to nešlo a upaloval za těma třema, co mi frnkli. Bylo mi úplně jedno, kolikátej budu, ale slyšel jsem vrtulník a to znamenalo jediné, první kočička je už nablízku. V hlavě mi běžela vzpomínka na Mikušáka, kterému se smějem, neboť ho baby poráží už poměrně pravidelně, zatnul jsem zuby a nějak se doplazil nahoru. Podařilo se. Byl z toho krásnej výsledek a to i díky dokonalým občerstvovačkám, kterých jsme měli na trati snad ještě více, než Norové a Italové. Já osobně dostal napít myslím 12x – neuvěřitelné!!! 
Smekám a děkuji všem zároveň. Po teplé sprše už následoval jídelní stan, který lehnul po naší návštěvě popelem a já měl čím dál větší radost, neboť přijížděli další a další borci a borkyně z teamu a všichni jeli úplně skvěle, takže zase jednou bylo o Silvini Ski Trab teamu právem slyšet a to nejen v České televizi. Ještě jednou díky servisu, občerstvení a zbytku teamu za perfektní reprezentaci. Jen tak dál a úspěchy se dostaví.
Cesta dom byla až nečekaně klidná, nějaké to pivko na oslavu samozřejmně padlo, ale jinak nic velkého, snad jen dietní návštěva u Mc Donalds, kde jim došli komplet meníčka, ale to se tak trochu očekávalo.
Muži 70 km
63. Tomáš Jakoubek 3:20 – 3. Čech
69. Jiří Pliska 3:24 – 4 Čech
72. Petr Jiran 3:25 – 5. Čech
76. Marek Pazderský 3:27 – 6. Čech
137. Dalibor Valter 3:37
184. Fanda Landa 3:42
223. Petr Lukosz 3:45
269. Jiří Váňa 3:49
290. Martin Moravec 3:50
445. Michal Jedlička 4:03
536. Lukáš Tichý 4:09
688. Roman Malivánek 4:16
795. Jan Tryzna 4:21
976. Martin Batěk 4:30
1155. Míra Hargaš 4:39
1449. Luděk Pochman 4:53
1711. Martin Hrodek 5:03
1968. Martin Holub 5:13
2037. Dan Vyštejn 5:16
Ženy 70 km
33. Šárka Zelenková 4:33 – 1. Češka
141. Markéta Hrodková 5:26 – 3. Češka
Muži One Way climb
52. Petr Jiran 11:35 – 3. Čech
66. Fanda Landa 12:07 – 4. Čech
73. Marek Pazderský 12:15 – 5. Čech
109. Jan Tryzna 12:46
116. Jiří Pliska 12:51
122. Dalibor Valter 12:54
166. Jiří Váňa 13:14
179. Michal Jedlička 13:22
197. Tomíš Jakoubek 13:29
249. Roman Malivánek 13:44
343. Martin Moravec 14:14
398. Lukáš Tichý 14:28
402. Petr Lukosz 14:29
594. Martin Batěk 15:16
1015. Luděk Pochman 16:35
1041. Míra Hargaš 16:46
1415. Martin Hrodek 17:41
1565. Dan Vyštejn 18:01
2144. Martin Holub 19:25
Ženy One Way climb
36. Šárka Zelenková 15:50 – 1. Češka
117. Markéta Hrodková 18:07 – 3. Češka