Švédský Årefjällsloppet byl loni vyhlášen jako závod roku a všichni se moc těšili na 100 km dlouhý a těžký přejezd přes zdejší hory. Po úspěšném Birkenu jsme zůstali ještě pár dní trénovat na tamních tratích v Sjusjoenu a pak jsme se přesunuli se zastávkou na lyžování v Hovringenu do oblasti Åre. Bohužel, jako je již téměř tradicí, se zde výrazně zhoršilo počasí, přišla několikadenní vichřice a sněžení, takže byl závod nakonec zkrácen na 62 km a jelo se na závodních okruzích dole ve Valedalenu. Čekání na závod jsme si zpestřili návštěvou v rodině Maxe Novaka, kde jsme byli od jeho maminky pozváni na výtečnou večeři. Celkem nás tu bylo devět, pět závodníků a čtyři servismani. Tradiční partner servisu je Skiservis Mára a co jsme mazali na závod, se dozvíte kliknutím na odkaz – speciální díky Pilcikovi, Karlovi a Bohymu za obětavý a velmi dlouhý servis v kamionu i podél trati (začínali jsme 02:45 a končili ve 14:00).
Do závodu jsme šli s velkou chutí, bohužel se nám nepodařilo připravit lyže úplně na jedničku a naši závodníci bohužel na novém napadaném prašanu na svoje konkurenty ve sjezdech ztráceli. Co ale oceňuji nejvíce je fakt, že na rozdíl od ostatních závodníků na trati s podobným problémem (nejedoucí lyže), ti naši nic nezabalili a makali poctivě až do konce, prostě bojovali za tým a tak se nám nakonec závod týmově povedl. Velká škoda, mohlo to být ještě výrazně lepší. V holkách statečně bojovala Kája Grohová, která zvládla dojet na 16. místě a záda ji kryla nakonec 21. Anička Marie Hejná. V klucích po výtečném startu trpěl Jirka Pliska v každém sjezdu, ale snažil se dál a dobojoval to na 23. místě. Vaška Sedláčka zbrzdil hromadný pád, který rozdělil startovní pole na několik skupin a to ho také stálo lepší umístění. I tak zajel svůj letošní nejlepší výsledek a dojel jako 28. Jeho jmenovec Michal Sedláček jel skoro celý závod sám a také se statečně popral s tratí, která mu ne moc sedí a bylo z toho hodně bodů za 44. místo.
Ohlasy závodníků
Jiří Pliska: „Těšil jsem se na 100 km přes hory a nakonec to dopadlo 63km závodem po závodních tratích. Vzal jsem to jako výzvu. Dobrým startem jsem si vybudoval pozici, abych se mohl propadat. Bohužel to bylo to, co nastalo. Po prvním zrychlení jsem plápolal na konci první skupiny, ale jen do prvního většího sjezdu. Lyžař i lyže pokulhávali. Ledvinka s pitím si taky vzala dovolenou a za 1,5 kola se mi jí nepodařilo přemluvit, tak jsem se jí zbavil. Naštěstí mě kluci servisáci zásobovali dobrotami a hnali kupředu, tak jsem bušil až do cíle jak to šlo.“
Michal Sedláček: „Měl to být nejdelší, nejnáročnější závod s největším převýšením v seriálu Ski Classics, na který jsem se opravdu těšil, protože mám rád dlouhé těžké závody. Z důvodu nepřízně počasí došlo ke změně na kratší technicky velmi obtížný závod. Bylo to nahoru / dolů, doleva / doprava ve sjezdech jsem trpěl a ztrácel = motokros na závodních tratích. Nemohl jsem nasadit své kyselé tempo. I tak jsem se snažil bojovat a nechat na trati opravdu vše. Stejně jako servis, který makal, aby nám připravil nejlepší mázu a po této vyčerpávající práci nás bezvadně občerstvovali na trati, za což jim patří velký dík.“
Vašek Sedláček: „Na závod jsem se těšil, jako na takový vrchol sezóny a konečně to měl být dálkový běh podle mého gusta. Navíc v destinaci, kde jsem nikdy nebyl a předpověď se sněžením a vichrem mě naprosto dostávala ještě více do varu. Cestovní road trip s mezipřistáním a krátkou návštěvou v Amsterdamu mě ještě více nabudil na závod. Velké chystaní však v 20:00 před startem přerušilo rozhodnutí o zkrácení tratě na pouhých 60km, což mě naprosto vytočilo a nedokázal jsem se už moc namotivovat na závod. Navíc 2km po startu došlo hned k hromadnému pádu, kde po kličkování mezi polámanými lyžemi a holemi nakonec potkalo podražení i mě a bylo vymalováno. Pak začal můj vlastní závod a užívání si letošního předposledního závodu. Postupně jsem se začal rozjíždět a věřím, že být to o 20 nebo 40km víc, jsem do 15. místa. Kluci v servisu i na trati zase udělali maximum, a i když nám to na čerstvém sněhu tolik nejelo pořád si zaslouží obdiv a pochvalu největší.“
Karolína Grohová: „Na rozdíl od našich závoďáků kluků jsem nesmírně ocenila zkrácení trati. Už cítím únavu nastřádanou z předchozích závodů. Podmínky byly komplikované, místy hrubozrnný hluboký sníh, jinde suchý nafoukaný prašan. Po startu jsem nedokázala držet krok s nejlepšími, většinu trati jsem jela sama, až v posledním okruhu jsem se sjela s parťačkou a měla s kým bok po boku bojovat. Nejlepší pocity na trati jsem zažívala ve výjezdech, kde byl rychlejší hrubozrnný ujetý sníh, z kopce jsem ztrácela. Teď jdu střádat síly do dalších bojů.“
Anička Marie Hejná: „Myslím si, že původní trasa by byla mnohem hezčí než ježdění kol, ale i přes dva pády ve sjezdech s vybroušenými zatáčkami jsem dojela do cíle bez újmy. Nicméně z původní délky trati jsem měla velký respekt, proto jsem ocenila zkrácení na 62 km. Jela jsem většinu trati sama. Alespoň jsem mohla nasadit vlastní tempo a v posledním kole se mi povedlo ještě jednu soupeřku předjet. Moc cením práci kluků, kteří kvůli nám vstávali nad ránem a testovali. S namazanými lyžemi jsem nakonec jela trať soupaží, protože rozježděný sníh a zasněžená stopa udělaly s mázou své. Občerstvování bylo perfektní. Díky! „
Další díl seriálu Visma Ski Classics je naplánován příští týden do Norska, kde se pojede přetěžký Reistadtloppet na 52 km.
