Bytostně znaven po letos pro mne obzvláště bolavém Vasáku jsem vypustil Humanitu a vyrazil se na otočku proťapat a do sauničky do Béďova. Co čert nechtěl, kucí z budníku mě hned po příjezdu začali poňoukat, že je Den jizerské magistrály a já se krom prohlídky rolby mohu zúčastnit i kriteria s hlavní cenou v podobě roční parkovací karty. Já si ale sotva sám nazul skaty, tak jsem se šel projet na dohled od staďáku, a že jako omrknu situaci. Jelo se mi i na rozbředlém sněhu vcelku dobře a znáte to…jak jsem uviděl startovní bránu, už mě to nabudilo a rozhodl jsem se, že se klání zúčastním. Bafuňáře v budníku to k mému zklamání nechalo klidné a namísto toho, aby se začali starat o mé ráno laxně stáhnuté lyže či mi dali alespoň presport, tak měli jen nejapný řeči a pokračovali v předstírání práce. V TV totiž běžel svěťák… Těžkou zhruba 500m trať se stoupáním do obávané sjezdovky nad Jabkenice jsem si raději cvičně obkroužil, abych si zapamatoval, kde jsou brázdy nejhlubší. A pak už jsem za to vzal se vší parádou. Závodní minikošíčky se ukázaly jako velká výhoda, neb jsem se mohl dobře odrážet z antuky pod sněhem i šotoliny ve sjezdu. Laktát nelaktát, formu nezastavíš, a tak jsem zajel nejrychlejší mužský čas. Bývalou reprezentantku Kamilu Rajdlovou, která tento závod jezdí každoročně, nasypala (na lyže) a přivstala si brzy ráno, aby měla upravenou a tvrdší trať, jsem bohužel o vteřinku nedal. To bylo někdy kolem 11 hodiny a pro mne začalo peklo v podobě čekání do 12,00, do kdy bylo možné, že se objeví noví borci či stávající si budou dávat opravy. Umíte si představit, jak nekonečně se ta hodina vlekla. V můj prospěch ovšem hrálo to, že velká část konkurence buď byla jinde, ladila na sever či o akci nevěděla. Trošku zlobil šéftrenér, že mě jako půjde smáznout, ale i on předstíral pracovní vytížení a navíc dobře ví, že ve sprintu, kde navíc není jen soupaž, by prakticky neměl šanci. Což se jen potvrdilo odpoledne, kdy jsem ho smáznul jak při biatlonu (pravda hlavně díky střelbě), tak ve skikrosu (pravda hlavně díky ostrým loktům a dovednostem, které mě sám naučil). Dost jsem se bál taky aktuálně totálně nabuzenýho Fanouška, který ovšem naštěstí i zde připlužoval ve sjezdech. Pro jistotu jsem dal ještě zajišťovací pokus, dokonce s lehký zlepšením v řádech desetin sekundy, ovšem před Kamilou jsem se musel sklonit. Následovalo slavné vyhlášení, bedna a kupa cen, které mi byly následně & násilně v budníku konfiskovány ve prospěch teamu. Mě to ale nevadilo, neb mě hřál pocit dobře odvedené nečekané práce, kdy jsem pro team vyjel zlato a zařadil se tak po bok borců jako jsou třeba Jedla na Vodohospádářské, kucí na Cepínu či Thomas na Šumavě. Kde to bylo, na to se historie až tak neptá… Vás žádám jen o trochu úcty a pevně věřím mi nebudete tento hrdinský počin bagatelizovat či snad dokonce hanět jako například klíčový závod serie Ski Classic, legendární König Ludwig Lauf.. SSTT zdar & skol! V úctě a s pokorou, francesco ;o))
VIDEO Z VYHLÁŠENÍ VÍTĚZŮ ZDE: FRANCESCO_VÍTĚZ