Jirka nebyl obdařen talentem typu, že by okamžitě zvládl sport, který by chtěl. Když se učil jezdit na kole, tak po třech dnech jeho tréninku sousedka z ulice prohlásila: „Ten na kole jezdit nikdy nebude!“ A ještě nebyl ani konec týdne a přinesla mu za odměnu čokoládu.
Ta vůle zvládnout, co se mu nedaří, ho provázela celý život. Přesvědčení, že není problém, na který by se nenašlo řešení a ochotu pomoci, kde je potřeba, asi trochu zdědil po dědovi Jardovi, stejně jako celá řada dalších dědových potomků. Snad tyhle vlastnosti a opravdovost, s jakou přistupoval k přátelství, mu pomohly získat spoustu dobrých kamarádů, kteří obohatili jeho život.
Měl štěstí, že mu osud dopřál potkat se s Haničkou, kterou miloval, a ona mu to mírou vrchovatou každý den vracela. A díky ní našel v Jablonci pod Kolečkem svou druhou, láskyplnou, rodinu. Je velká škoda, že jeho synovci nestačili plně poznat, jak bezvadného měli strýčka, po které by jistě byl velkým vzorem a inspirací, stejně tak, jak pro nás všechny ostatní.
Jirka byl prostě férovej chlap, který si jen tak z něčeho nesedl na zadek a všechny nás svým přirozeným chováním, vystupováním, vůlí, sebeobětováním a sebezdokonalováním neustále inspiroval a motivoval. Myslím si, že nejenom mě, ale i spoustu dalších lidí, dělal prostě lepším člověkem. Moc toho nenamluvil, ale když začal, jeho okolí přirozeně utichlo a hltalo všechny jeho slova.
Jeho odchod bolí a nikdy nepřebolí. To je fakt. Snad ale čas a vůle být lepší, nám pomohou zármutek překlopit do motivace. Až prostě půjdeš příště lézt, tak vylez výš, až poběžíš rychle, tak ještě zrychli a až pojedeš dlouho na lyžích, tak jeď ještě déle. Něco přestat dělat kvůli smutku je jen výmluva. Nás to naopak musí nakopnout, přimět zvednout hlavy a místo keců prostě makat. A to vše s hřejivým vědomím, že tohle všechno nás naučil Jirka.
V sobotu jsme se s ním rozloučili kamarádskou jízdou na kolečkových lyžích, kolech a koloběžkách v oblíbených Jizerkách a vylezli jeho cestu na Kohoutím hřebeni na severní straně Paličníku s názvem Levý hák. Večer se pak sešla skupina přátel v Jablonci na kolečku na biatlonové střelnici, kde se u fotek na Jirku zavzpomínalo a vzniklo krásné pamětní místo, kam je možné zajít kdykoli v tichosti uctít památku. (nelze dojet autem a prosíme nezapalujte svíčky – suchý les).
Jirka tu nebyl sám a krom prázdných srdcí kamarádů tu zůstalo i jedno srdce, které bylo na světě jen a jen pro něj. Spousta lidí se ptala, zda není potřeba přispět na věci spojené s tragickou událostí či nějak pomoci pozůstalým a proto jsme se rozhodli zřídit na transparentním účtu veřejnou sbírku, kam je možné poslat libovolné dary. Vybrané prostředky budou sloužit jako záloha na nepředvídatelné události v dalším životě pozůstalých. Pokud jich nakonec nebude potřeba, budou převedeny na podporu sportu mládeže – je v plánu založení nadace Jiřího Plisky, která by podporovala mladé nadějné talenty, kteří nemají dostatečné prostředky pro svůj rozvoj. Děkujeme za sdílení i případné příspěvky. Číslo účtu je 2888083003/5500 a jmenuje se Plizíček.
