Karolína Grohová je vynikající česká sportovkyně, která se v minulosti účastnila olympijských her v běžeckém lyžování. Mimo to se věnuje skialpinismu, dálkovým běhům se zaměřením na seriál Ski Classics, kde byla již několikrát nejlepší Češkou celého seriálu včetně celkového desáté místa a také horolezectví ve všech jeho formách. A tak trochu by se dalo říct, že lehce propadla kouzlu vysokých hor, kam se přes léto, kdy má prázdniny (učí na základní škole ve Špindlerově Mlýnu) ráda vrací. Má za sebou už velkou řadu úspěšných expedic. V roce 2021 se jí podařilo za devět dní vylézt na svoji první osmitisícovku Gasherbrum II (G2) vysokou 8.035 m n.m. Rok na to ji jen těsně minul vrchol Broad Peaku 8.051 m n.m., kdy raději otáčela na Rocky summit 8.028 m n.m. No a letos se do Pakistánu opět vrátila, tentokráte se super parťačkou Lenkou Erlebachovou, a společně se jim podařilo vylézt na horu Gasherbrum I (G1) vysokou 8.080 m n.m. Nyní přinášíme pár zajímavých odpovědí Káji Grohové na to, jak si to tam užila.
Popíše nám stručně, jak výstup probíhal, kolik kde bylo nocí a jak dlouhá byla aklimatizace?
„Výstup jsme šli na tři rotace, první rotace byla BC (base camp) – C1 (camp 1 – BC i C1 má G1 i G2 společný), protože jsme se s Lenkou cítily fantasticky – vyběhly jsme si na jednu noc do C2 Gasherbrumu 2, protože na G1 ještě nikdo nebyl a nebyla proražená cesta do C2 (pak nás bohužel naprášili šerpové v BC, že nemáme zaplacený permit na G2, pouze na G1 a museli jsme dolů). Takže první noc C1, pak noc v C2 a dolů rozbředlým labyrintem do BC. Počasí nepřálo, strávili jsme cca 4 dny v BC. Druhá rotace byla BC- C1, a jelikož v tento čas ještě nikdo G1 stále nedobýval, zbylo na nás hledat cestu mezi seráky do C2, zastavila nás ale silná sněhová bouře, strávili jsme jednu noc cca v 6.450m a pak odpoledne, až se vyčasilo, jsme utekli zpět do BC, tam strávili další 4 dny. To nám počasí opět nepřálo, sníh přibýval a pak už jsme vyrazili na vrcholový útok. Ten probíhal C1-C2 (2noci), pak C3 – vrchol – C3 – BC.“
Je to už Tvoje třetí osmitisícovka, i když na úplném vrcholu jsi byla „jen“ dvakrát, dokážeš říct, kterého kopce si vážíš nejvíc a proč?
„První Gasherbrum II – to bylo něco speciálního, protože to bylo první, všechno pro mě bylo nové. Broad Peak mi dal nesmírně zabrat a musím říci, že asi nejkrásnější pocity jsem měla letos na Gasherbrumu I, protože jsem sdílela tuhle nádhernou horu s naprosto báječnou, silnou, statečnou kamarádkou Lenkou Erlebachovou.“
Nastala letos nějaká zásadní komplikace nebo šlo vše jako po másle? A jak to máš s používáním přidaného kyslíku?
„Ne ne, jen překvapivě hodně teplé počasí (muselo se kvůli rozbředlému sněhu a serakům chodit v noci), laviny, velké množství sněžení a také fakt, že na kopci před námi ještě nikdo nebyl. Jinak bylo vše v pohodě. Třeba na vrcholu jsem seděla asi hodinu jen v mikině a užívala si západ slunce. Jinak samozřejmě, že na všechny kopce chodím bez přidaného kyslíku, člověk na to buď má nebo tam nemá co dělat.“
Měla jsi sebou novou parťačku Lenku Erlebachovou, přítelkyni Tvého bratra Radka Groha, také úspěšného horolezce, jak jste si sedly?
„Přemlouvala jsem Lenku roky, aby se mnou vyrazila. Máme za sebou spousty výstupů ve skalách i v horách na skialpech a není lepší parťačky. Má ale raději spíše skalní lezení než dřinu ve vysokých horách a tak dlouho mým nabídkám odolávala. G1 je ale tak krásný vrchol, že nakonec přeci jenom kývla a vyrazily jsme spolu.“
Který z těch tří kopců Tě stál nejvíce sil a který byl naopak pro Tebe nejjednodušší?
„Určitě byl pro mě nejnáročnější Broad Peak – nebyla jsem tam zdravotně v pořádku a vše neklapalo tak, jak by mělo. Na Gasherbrum II jsem nějak zázračně oplývala silami… podobně jako na G1. To si pak člověk ty kopce prostě užije mnohem víc.“
Mám trochu tušení, že tím Tvé horolezecké dobrodružství nekončí, jaké jsou obecné plány dál, co by Tě lákalo, kdyby přišla příležitost?
„No samozřejmě, že mám další sny a přání, ale nechám si je pro sebe zatím, jak už to tak horolezci většinou dělají.“
S výškou to vypadá nemáš vůbec problémy nebo se pletu? A je to spíš jen ve vysokých horách nebo Ti to sedí i při výkonnostním sportu, když se třeba závodí ve výšce?
„Po první expedici do osmi tisíc jsem si řekla, že budu nadmořskou výšku řešit až od 7.000 metrů nad mořem. Tam už to je fakt znát. Nadmořskou výšku do 2.000 m n.m. při sportu neřeším vůbec, protože stejně nemám čas přijet dříve na místo závodění a to většinou kvůli práci. Prostě si s tím tělo musí nějak poradit.“
Jak dlouho se teď budeš dávat dohromady, než začne Tvoje finální příprava na další sezónu Ski Classics?
„Vždycky když jsem na expedici, tak ve mě po celou dobu roste chuť do trénování a závodění. Snažím se co nejvíce vnímat, jak je po těle a podle toho pak postupně naskočím do tréninkového procesu. Moc dobře si uvědomuji, že to hlavně ze začátku nesmím přehnat. Nejvíc mi chybí samozřejmě síla a moc se mi stýskalo po běhání už v lese.“
Myslíš, že Ti lezení v horách nějakým způsobem pomůže i zimní sezóně?
„Jednoznačně. Jak dálkové běhy, tak himalájské lezení je hlavně o vytrvalosti, síle i houževnatosti. Když jsem šla na vrchol, tak jsem si říkala, že to jsou to vlastně časově takové tři Vasaloppety v kuse. No kdo by si to nedal?“
Jaké máš plány na letošní zimu a co by mělo být Tvým vrcholem?
„Chtěla bych opět objet hodně závodů Ski Classics, kde je pro mě tradičně nejvíc domácí Jizerská 50, vrchol sezóny Vasaloppet, Diagonela ….. no prostě se už nemůžu dočkat…“