Krušnohorská 30 – klasika
22. Zdeněk Kubíček 2:08,52
Kašperská 30 – skate
7. Petr Jiran 1:35
Jakuszyce – klasika 17 km
12. Jaroslav Fritz 1:05
14. Vít Jakubec 1:12
Pedrův report z Kašperské 30
Náš generální partner Silvini na některé závody rozesílá lidi se stánkem na prezentaci a prodej produktů. Vyjímkou nebyla ani Kašperská 30 a jelikož mne již loni zajímala a jelikož ke mně je Silvini moc hodné, tak jsem mohl spolu s FanThomasem (Tom Jakoubek) odcestovat 14 dní před Vasovým během na jih Čech, konkrétně na Zadov, kde se to celé konalo.
Cestovali jsme až v sobotu ráno, start prvního závodu byl na 14 hodin a tudíž nebylo nezbytně nutné být tam již den předem.
Já jsem se právě tohoto klání rozhodl účastnit, abych se po nemoci trochu rozhýbal a rozzávodil. Norové ukazovali takové podmínky, že nevíte… Něco mělo málo poletovat, ale spíš měl být starý sníh, tak jsem večer naparafínoval strašně moc grafitu, zeleného HF od SkiGo a pak dal ještě HF orange a prach, starou dobrou C44ku, vytlačil strukturu a šel na kutě. (původně jsem chtěl jet jen na HF, ale Tom mě trošku hecnul, že přeci jedu závodit a tak…, no znáte to 🙂 )
Ráno deset minut před šestou, již dokonale zbalen a připraven, jen dvě minuty skluzu, proti plánu, přišla sms od Toma, že má 10 minut maňase, takže jsem se ani ráno nemusel hned rozcvičovat během do laktátu (na krev), super :). Cesta pohodová, jen jsem si neměl dávat tu zapečenou bagetu na pumpě, byla s hermelínem a ten mi pak připravil pár těžkých chvil…
Přijeli jsme, vybalili, chvíli tam tak okouněli (moc lidu tam tedy nebylo), Tom se šel sklouznout, že prý mi otestuje trať. Pak jsem šel na to já, již rozcvičenej (prodávat fakt nebylo komu) jsem vyrazil, trošku se podíval, kudy asi pojedeme, párkát zrychlil, zjistil, že mi lyže moc nejedou, protože se začalo dost sypat, trať byla upravená neupravená a tak jsem si šel raději stoupnout do té 2. vlny, jelikož první mi prý nedají. No nic, nechtěl jsem dělat hogo fogo, že tedy výkonnostně jsem tam jinde, než téměř celá vlna první a řekl si, že si aspoň ze začátku trochu zasprintuju… Cháááá, pustili nás o 40 vteřin později, než vlnu první, ucpalo se to, jela jen jedna stopa, mimo se to bořilo, nejelo to, takže jsem musel předjíždět jen v zatáčkách a jen závistivě koukal, jakým totálním jelitům povolili startovat z první vlny. Většina se sotva držela na lyžích a jela pomaleji, než na celodenní výlet s rodinou s malými dětmi. No co, dal jsem se do práce a zkusil trochu jet. Moc to nešlo, trať fakt hustá, dokonce tam byl malý strom přímo přes cestu!!! a hned vedle potok :)… Jinak prostředí krásné, profil těžký, pětka v Béďově je taková lehká projížďka… Ale teda bořilo se to… Docvakl jsem si dva borce a tak povídám, že si dojedeme tu skupinku před náma (myslíc si, já naiva, že to je čelo), když tu se ten jeden otočil, dost blbě se podíval, uhnul a praví: „já su rád, že žiju…“ Bylo mi jasno, tady nemám co dělat, tak jsem vzal nohy na ramena, a už jsem si to sypal kolem jednoho, co měl stejné super lyže z Nového města, jako já, tak jsem ho podpořil slovy, že teda má skvělý lyže, tím celá konverzace hasla, protože to bylo právě ve strašném stoupání, asi jako na Matterhorn ze severní strany a za chvíli jsem místní trati (které jsem vůbec neznal) začal podezřívat z toho, že tam mají takové dvojité Rozmezí a to ještě s trojnásobným sklonem a já ho právě jedu. No nějak jsem se nahoru nakonec vyškrábal, snažil se to zase rozbruslit (bože to nešlo a nešlo, ne že by nemohly nohy, ale prostě to neklouzalo, bořilo se, no prostě vše jak to dokonale nemám rád). a upaloval pomalu do druhého kola. Tam mi Tomas hlásil nějaký průběžný stav a já z opatrnosti raději stále držel toto tempo. Nojo, holt první dva odjeli a ty na třetím místě asi jen tak nedocvaknu… V druhém kole jsem již jel takový svůj závod sám pro sebe, tak jsem se začal dívat na krásu Šumavských lesů a snažil se jet dobře technicky. Za zmínku snad stojí jen epizoda, kdy jsem v jednom sjezdíku, myslíc, že už to je ten delší a prudší, vytáhnul bidon, že se napiju. Zapoměl jsem však na ten asi 50m dlouhý brdek, co následoval. Nechtěl jsem přijít již o letos 3. bidon, a hlavně ty drahocené tekutiny v něm, tak se jelo s lahví v ruce :), no prostě komédie, jako hrom, veverky na stromě měly o zábavu určitě postaráno. No ale skupinku jsem před sebou neviděl a tak mi přišlo vhod, že se najednou zase (po krutém kopci, jak jinak) objevil stadion a na něm Tomas, co mi zase říká, že jsem na ně ztratil asi 30s (že by ten bidon? 🙂 No tak jsem zkusil trochu zrychlit. Fakt to moc nešlo, nechtělo to klouzat, prostě. Je pravda, že hyperčilej jsem nebyl, ale tam bych hlavní příčinu nehledal,prostě to neodklouzávalo, jak mělo.. Jo, prději tam na to, stačilo to dvakrát projet, ale tak je to na Šumavě prostě se vším, dočtěte do konce, nenechám Vás o to přijít :). Bohužel,soudružky křeče do stehen, díky bořícímu se sněhu na sebe nenechaly dlouho čekat, přidal se hermelín a tak jsem byl nakonec rád, že jsem dojel i třetí kolo.. Hm, šesté místo a i v kategorii až těsně za bednou. No sorry, no, ale prostě jsem nemohl dojet lépe,ceny totiž předávala Kačena stračena Neumannová, no a živě si umím představit, co by mi náš šéftrenér udělal,kdyby mě viděl na fotce třást si s ní rukou 😀 :D, asi by ze mě zbyly jen kosti…
Převléci, nějak i najíst něčeho, co jsem si ještě přivezl z domu a pak zase nošení krabic (SI-OB 1h) a pak na ubytovnu. Penzion Lucie.. Takže, komunistický ohyzdný barák, přesně jak ho znáte ze všech českých hor. To by nevadilo. To, že si chcete na baru, než přijde někdo, kdo nám dá klíče a pustí nás na pokoj, dát malé pivo po závodě, číšník kolem Vás chodí a nic, ok..tak si to pivo nedáte no.. Pak tedy přijde paní s klíčema, pustí Vás na pokoj, kde máte rozestlanou manželskou postel (Já + Tomas) :), hned Vás praští do očí nástěnný držák na TV, ale samozřejmě, že TV tam není. Přestelete si na jinou postel (naštěstí tam je) a chcete si rozsvítit lampičku, nejde to. Máte prasklou žárovku a u té druhé zase nefunguje zásuvka. Inu, vyměníte aspoň žárovku za tu prasklou z té, co není pod proudem a huráááá, jedna lampička funguje. Překvapení Vás nemine ani v koupelně se záchodem, jelikož jednak cítíte asi hektolitr Sava, když chcete spláchnout záchod, moc to nejde, no a sprcha? Ta je tak na dva dny s tím „proudem“ vody. Nic, vzdáte to a jdete na večeři… „Tak chlapi, borůfkový knedliky,nebo segedýn“, houkne bez pozdravu onen číšník, co si Vás prve nevšímal. Z odporného okénka, jako v první třídě na ZDŠ zahlédnete odporně vypadajícího asi kuchaře, jak podává borůvkové… ehm, takové balonky jakože těsta, v nich jakoby borůvkový džem, spíš pasta, posypané nějakým cukrem, zalité snad máslem, nedovolím si odhadnout… Jo,k pití nedostanete nic, musíte po večeři si dojít na bar a tam si zaplatit. Na pípě sice kohout i s Kofolou, ale tu samozřejmě nemají, jen rozlévanou. Tak si spravíte aspoň chuť naštěstí Plzní a vyčerpaní jdete na pokoj…
Již jen zkrátím. Normálně jsme se zase oblékli a šli na Pizzu. Teda nejdřív jsme narazili na hospodu, kde nás dobráci od kosti hosti, jenž venku kouřili řekli, že výčepní je divnej a je nadranej, jako blázen a snad má nějaký utopence… 🙂
Po pizze následoval návrat (odolal jsem Tomasovu návrhu dát si k ní ještě 7 piv) a chtěl spát. Tomas ale evidentně na to pivo jít chtěl,protože pustil alkehol a to pěkně nahlas, čímž si vysloužil můj nesouhlas,doslova jsem řekl:“na to ani nemysli“ no a pak už se spalo.
Tomas ani ráno nešel tahat gumy, jak sliboval, tak jsme si dali zase obecnou sílu (nošení krabic) a už se šli dívat na start klasiky. Swix na to naprostý mejdlo mazal V45, čímž nás dokonale pobavil, tento víkend již podruhé (včerejšího dne na podobnou podmínku mazal HF7…). Dobře chlapáci, však jim to taky Vašek Vydra, který si objel jedno kolečko, pěkně vytmavil, že prý je musí pokárat, protože mu to neskutečně klouzalo…nebyl evidentně sám a kluci si toho evidentně byli vědomi, jelikož hned po odstartování závodu zbalili stánek a zmizeli bůhvíkam… 🙂
Kluci z Atlas teamu, co vyhráli i sobotní skejt zase poodjeli a tak si tak kroužili, až jsem je začal povzbuzovat, aby přestli najíždět objemy a trochu za to vzali, usmáli se a startovní kopeček jen tak lehce vyskákali, no prostě si to užívali a spíš si povídali :). Takže si to zase rozdali ve spurtu, vyhlásilo se, zabalilo a jelo domů. Uf. Nepřirostlo mi to tam a byl jsem rád, když jsme odjížděli. Po cestě zpět jsem řešil jednoduchou otázku: proboha proč si to tam Ti lidi tak strašně ničeji? To není až tak o penězích, jako spíš o hrozném přístupu… Večer jsem měl v Jablonci (pozor, neuhodnutelné!!) jógu a jen jsem přišel do fitka ,tak to na mědýchlo úplně něčím jiným, krásným, silným, přívětivým…
Abych nezapoměl, neproběhlo ani KFC, ani MCDonalds, nýbrž oběd se konal v prostředí auta.Jednalo se o výtečné housky se sýrem z Lidlu, co je levný a nafta, jelikož se nejelo Bohouškem, nám taky nedošla 🙂
Jóó, tak jak to řekl Tomas při odjezdu: „tak zase nejdřív za rok, Zadove“. Já doplňuju „bolševický Zadove“. Je to škoda, závod by to jinak byl překrásný. No uvidíme, třeba mě příští rok opět zláká chuť si protáhnout pérka jinde, než ve SkiClassics 🙂