Tak jsme se konečně dočkali a mohli vstoupit do letošního seriálu Swix Ski Classics. Stalo se tomu v Itálii na slavné Marcialonze. Spolu se zbytkem teamu jsme do údolí Val di Fassa přesunuli už ve čtvrtek, kde jsme si u večeře v komančskym hotelu v obci Mazin naplnili pupky k prasknutí a neomezená konzumace vína se některým málem stála osudnou, takže jsme absolvovali i místní animační večer, kde po příchodu Honzíka Macajů (2 metry vysokej chlap s dlouhejma vlasama) přestala hrát hudba a moderátor zvolal italsky: „Mama mia, e venuto es Jezus!“ 
V pátek už jsme se konečně věnovali tomu, proč jsme sem přijeli, takže jsme otestovali lyže a pak si šli pěkně zapíchat nahoru do Canazei a zpátky za svitu slunce a při výhledech na okolní hory. Odpoledne jsme pak zajeli do cílového Cavalleze vyzvednout statovní čísla a hurá do lyžárny. V sobotu jsme opět testovali lyže i mázu a zbytek dne se točili kolem kopyt jak čardášová bába. Jako parafíny jsme vybrali SkiGo LF Green + SkiGo LF Graphite, na to SkiGo HF Green + Orange a nakonec SkiGo C105. Jako tuhé vosky v různém počtu vrstev jsme pak bez žehlení aplikovali Rex Pro line Blue -2-8. Pohodu předzávodního stresu nám narušila pouze uklizečka, která nám v záchvatu padoucnice vysypala bednu z věcma do odpadků v domění, že je to bordel a než jsme na to přišli, tak to bylo fuč. Takže moje dioptrické brýle a zásoba slanech tyčinek skončili kdesi ve špagetárně a jel pak domů po slepu. Vrcholem všeho bylo, že nám vedení hotelu řeklo, že to byla naše chyba, takže příští rok pojede holt 40 lidí jinam (tutu krátkou epizodu jsem zmínil proto, že nejen u nás jsou některý lidi svině).
V neděli jsme se o půl šesté pomalu sešli na snídani a po šesté už frčeli směr start. Rychle dát lyže do stopy a nastal čas na ty nejdůležitější věci, jako je kadibouda, telefon s ČT a sežrat Pre Sport. Pak už se jen rozjet, políbit můzu pro štěstí, svléknout a hurá na start. Co na tom, že jsem cestou hodil záda na silnici, dvě minuty před startem jsem našel lyže a bylo to v cajku. Výstřel a už se jelo. Jako obvykle sem se nejdřív kochal a rozkoukával, takže mi všichni ujeli. Později jsem si před sebou v dálce všimnul Tomase a tak si tak říkám, že bych ho mohl dojet. Za chvíli jsem byl u něj a koukám, že se veze za mojí Švýcarkou. Tak to tedy ne, dva rychlý šťouchy a už jsem měl nejlepší výhled na Dolomity já. Nechal jsem se dovézt až na otočku a pak mi to přišlo fakt pomalý, tak jsem se rozhodl vyrazit dopředu a pevně věřil, že někdo pojede se mnou. Nikdo. 
No jo no, ale co, tak jsem jel průměr 25 km/hod až do Predazza sám, rubal do toho jako bolševici do zbytečně chytrejch lidí a dal tak vzpomenout na dávné doby, kdy jsem ještě jezdíval rychle. Při průjezdu Predazzem jsem se dotáhl na skupinku dalších tří Noráků, se kterými jsem pak jel až pod Casscatu. Ani se mi nechtělo věřit, že máme na čelo ztrátu pouhé 2 minuty. Za chvíli jsme proletěli tratě na Lago di Tesero a pak už byla otočka zpět. Před ní jsme těsně potkali v protisměru první a mě konečně došlo, že asi fakt jedu dobře a rychle. Půl roku, co jsem doslova vstal ze smrtelné postele (výstup na Pik Lenina) se mi podařilo vrátit zpět do Elity a mít sílu jet s nima, paráda, odměna na „mekáči“ mě nemine. Aby ta euforie nebyla tak velká, tak mi samozřejmě došlo a ač jsem se rozhodl vyrazit nahoru na Casscatu poprvé soupaž, tak to bylo spíš plazení proložené chůzí se stromečkem, ale nikdo mě nepředjel a tak jsem se mohl v cíli radovat ze třetího místa mezi Čechy. Pak už jen následovala teplá sprcha a neskutečná žranice na pasta paarty, kde jsme zabrali dva stoly a dlouho do pozdního odpoledne rozebírali zážitky z trati. Jako ředil musím být spokojen, lyže byly super, občerstvování až na pár nestíhaček taky klapalo a hlavně v cílovém stanu měli všichni úsměv od ucha k uchu.
ženy – 70 km
18. Šárka Zelenková – 1. Češka 3:57
434. Martina Hrdoušková 5:33
515. Dominika Haltmarová 6:48
muži – 70 km
74. Marek Pazderský – 3. Čech 3:24
138. Tomáš Jakoubek 3:38
140. Martin Struna 3:38
143. Dalibor Valter 3:38
148. František Landa 3:39
339. Petr Lukosz 3:55
340. Marek Ondrášek 3:55
374. Michal Jedlička 3:58
502. Vojta Kačena 4:06
540. Karel Švábek 4:08
630. Matěj Jakoubek 4:12
767. Jan Macaj 4:18
808. Roman Malivánek 4:20
838. Vít Jakubec 4:22
1056. Miroslav Hargaš 4:31
1944. Jaromír Sladkovský 5:04
2154. Vít Kocián 5:12
2342. Martin Hrodek 5:19
2751. Martin Holub 5:37
3029. Luboš Jilich 5:49
3646. Pavel Sehnal 6:21
4794. Michal Foltýn 7:46