Závěrečný závod letošní covidové sezóny stál opravdu za to a nejen svoji délkou, náročností, ale i celkovým pojetím našeho týmu. Vyrazili jsme na pátou edici nejdelšího a nejtěžšího závodu na běžkách na světě – Redbull Nordenskiöldsloppet na 220 km (kvůli změně trasy se letos jelo 228 km). Už dostat se na tento závod nebylo lehké, loni nám ho kvůli covidu zrušili a letos jsme museli všem aktivovat narychlo FIS kódy, neboť 14 dní před startem závodu přišlo nařízení, že pro amatéry se závod ruší i letos. .JPG)
Dále pak nebylo úplně snadné najít nějaké letecké spojení, které na tak daleký sever za polární kruh v dnešní dobé létá, z čehož nakonec byl komplikovaný přesun z Prahy do Waršavy, následně do Stockholmu s nocováním na letišti a další den do města Lulea, od kud již autem do Jokkmokk, kde se závod konal. Servisní tým včetně lyží a holí pro všechny závodníky jel autem, což bylo 32 hodin jízdy plus 6 hodin trajektem z Německa do Švédska a k tomu všemu spousta testů a testů . . . i když pro posádku autem byla jediná kontrola cestou na České chalupě mezi Bedřichovem a Libercem, kde se zdá, je nejstřeženější hranice v zemi, narozdíl od našich vnějších hranic, které jsou volně dostupné komukoli. 
Celkem jsme dostali do Švédska 10 závodníků a 2 servismany. Samotné testování lyží a mázy jsme nechali na páteční poledne, kdy bylo na trati nejpodobněji vzhledem k sobotnímu závodu a pak už jen zuřivě mazali spoustu vrstev vosků na lyže. Náš tradiční partner servisu je Skiservis Mára a co jsme mazali na závod, se dozvíte kliknutím na odkaz – speciální díky patří Pilzikovi, ale také Vítkovi za konzultace. Krom mazání lyží jsme absolvovali podél trati zhruba 300 km autem, 320 km na sněžném skůtru (18 hodin jízdy v kuse), rozdali 25 litrů iontového nápoje od Sponseru a rozdali celkem 80 gelů od Sponseru.
Samotný závod se startoval už v 5 hodin ráno za rozbřezku, což znamenalo vstávat už ve 3 hodiny, ale on stejně nikdo nervozitou moc nespal. V noci to pěkně přimrzlo a tak se hned startu jelo poměrně slušné tempo. Pole asi 140 odvážných závodníků se natáhlo do dlouhého hada a rozdělilo na několik výkonnostních skupinek, které se pohybovaly po trati jako vagónky po kolejích. Trasa z města Jokkmokk do Kvikkjokk má 110 km, tam je otočka a jede se stejnou cestou zase zpět. Pilzik měl celkem 5 stanovišť, kam se dalo dojet autem a tam naše závodníky občerstvoval. Já jsem si půjčil skůtr a jel podél trati celou dobu s čelní skupinou, kterou 
se mi dařilo zhruba každých 15 až 20 min občerstvit až do půlky trasy, kdy jsem utopil skůtr v hlubokém sněhu a musel ho vykopat. Naštěstí mi pomohl můj celodenní průvodce Daniel Tynell (3x vítěz Vasaloppetu), který je sportovním ředitelem závodu. Pak mi chvilku trvalo, než sem dokázal vedoucí skupinu opět dojet. Zbytek závodu už byl v pohodě a stíhal jsem to, stejně tak se po dojetí prvních vrátit zpět na trať na občerstvovat ostatní naše borce. 
Na otočce byla situace následovná, že v čelní skupině bylo už jen 7 borců a z toho dva naši – Plizi a Mikael. Po dalších 20 km (cca 130 km) bylo nejtězší stoupání na trase a po něm už byli ve předu pouze dva, Nilsson a Plizi, zhruba minutu a pů zpět další dva a další minutu a půl zpět Mikael. A takto to bylo asi 70 km, taková malá přetahovaná, kdy se ty rozdíly chvíli zvětšovaly a chvíli zmenšovaly. Pak už bylo jasné, že první dvojice dojede pospolu až do finiše, který Plizi bohužel těsně prohrál. I tak je jeho druhé místo nejlepším českým zápisem do historie tohoto závodů a zároveň i českým rekordem je jeho čas 11:44:43. 
Mikaelovi se podařilo dojet tu dvojici před sebou a v závěru svedl nelítostný souboj, ze které vyšel jako čtvrtý nejrychlejší, jen pár desetinek od třetího místa. No prostě jedno velké drama až do finiše. A oststní si nevedli vůbec zle! Fanda dřel jako zvíře, Jeník sliboval výlet, ale nakonec to celé odzávodil na krev, Romik se cestou naučil konečně lyžovat, Pavel dovezl zraněného Vojtu k medaily, Přemek jako jediný vyjel na namazaných a Míra s Frantou si to prostě užili. Všichni stihli dojet během soboty a v limitu pro udělení medaile! Výsledky našich závodníků byly tedy následující:
2. Jiří Pliska 11:44:43 – český rekord trati
4. Michal Sedláček 11:47:38
18. František Landa 12:54:40
32. Jan Svoboda 13:38:10
83. Roman Malivánek 16:02:20
89. Pavel Šerý 16:27:32
90. Vojta Kačena 16:27:32
109. Přemek Chaloupka 17:55:57
115. Jaromír Sladkovský 18:34:11
116. František Dušátko 18:34:11
Hned v sobotu večer po závodě probíhal lehký večírek (myslím, že jedno pivo nebo sklenka vína bylo rekordem) a většina se spokojená a unavená svalila do postele. Ráno to vstávání bylo lehce komické a následovalo už jen trošku smutné balení a odjezd domů, jedna skupina na letiště, druhá autem za dalekou cestou domů. Proč smutná? Protože tím nadobro za sebou zavřela letošní sezóna dveře a také proto, že si po třech letech čekání splnilo hodně kluků svůj sen o zdolání tohoto náročného závodu. Ale něco mi říká, že lyžovat nepřestanou a že je potřeba se začít těšit na další výzvy 🙂
Fotogalerie z výpravy: Severské turné
Reportáž na Rádiu Beat s Plizim a Šimim: radio Beat