Již několik let jezdíme vždy v listopadu na zdánlivě daleký sever do populárního rekreačního střediska Sjusjoen v Norsku, které leží nad nejkrásnější olympiádou proslaveným Lillehammerem. Snažíme se jezdit sem, neboť je zde v listopadu už vždy přírodní sníh (pravda, jednou za 7 let nebyl) a i dostatek toho umělého. Navíc je zde většinou upraveno kolem 200 kilometrů tras, což v tuto roční dobu nikdo jiný neslibuje. Ostatní střediska nabízejí většinou jen malé okruhy o 3 kilometrech, kde se tísní haldy lyžařů a krouží a krouží až do úmoru . . . To nám v Norsku nehrozí, ale je pravdou, že se musíme hlídat, neboť zde hrozí regulérní ulyžování k smrti.
Každopádně my měli letos nové sruby, kolem kterých jezdila každý den rolba zhruba ve vzdálenosti 10 metrů a pak už jsme každé dopoledne vyráželi na projíždky po okolí, pokaždé na jinou stranu. Odpoledne jsme se pak věnovali technice, obratnosti a jiným vypečeným vylomeninám u kterých nebyla nouze o natžení břišních svalů při záchvatech smíchu. Večery jsme pak trávili v sauně, na masážích, při rozborech techniky a za zvuku více než dokonalé kytary. Jó večery na severu jsou sakra dlouhý 🙂 Na závěr soustředění se konaly tradiční závody, kdy se jel nejdříve ráno závod klasicky na 15 km, který se počítal sólo a pak ještě s nastavenými váhovými a věkovými handicapy. Odpoledne pak přišly na řadu sprinty a obratnostní závod, kdy se jelo 3x 3x 1,5 km soupaž. Večer vše okořenil náročný písemný test, který tentokráte nedokázal nikdo splnit na 100%!!! Celkem ti nejpilnější nalyžovali 350 km a sezóna nám tak krásně začala.
Fotky a videa od Máry: https://goo.gl/photos/hk9m4ddmKgF1v2V59
Fotky od naší Zuzanky: https://goo.gl/photos/UmoC4n8GFPBvMaXe6