Letošní první soustředění se konalo jako tradiční Silvini Madshus team Tour – tedy devítidenní putování na silničních kolech po známých sedlech v Alpách. Věřte, nevěřte, letos jsme vyjeli již po sedmé a to i díky naší Zuzance, která s námi poctivě všechna sedla objíždí v doprovodném voze a zásobuje nás nejen suchým a teplým oblečením do sjezdů, ale i na míru vytvořenými svačinami, aby jsme jí někde cestou neumřeli hlady (hlavně Mára se poslední dobou skoro ztrácí před očima). 
Každý rok poctivě střídáme oblasti a snažíme se objevovat nová a nová sedla a tak kulišák Dan naplánoval letošní SMT tour do oblasti mezi Dolomity a Julské Alpy, která je známá svými strmými a úzkými silničkami, jimž dominuje vyhlášený Zoncolan se svými 24 % o délce 10 km.
Celkem se nás v Alpách sešlo rovných 20 a o zážitky nebyla nouze. Hned první den nás zastavila pod druhým sedlem silná bouřka, jejíž jeden z blesků práskl do svahu nad tunelem a po hromosvodu sjel blesk kolem nás dolů, přičemž jeho malý bratříček lehce probil Máru a vyřadil mu tak z provozu Garmina (zřejmě trochu více tepal).
Druhý den nás zase zastavila zavřená silnice a tak nás hned na úvod čekalo sedlo Zoncolan Picolo, 10 km dlouhý a velmi prudký kopec. Třetí den pak přišla lahůdka v podobě sedla Lanza, které mělo 17 km a místy dosahovalo sklonu až 27 %!!! Sjezd dolů byl také hodně divoký a vůbec nechápeme, jak tudy mohli pustit před pár lety Giro. Za nás to odnesl Jedla, ale naštěstí byl silnější než skála a jen ji lehce poposunul, aby nekoukala tak do silnice.
Následovala původně královská etapa se 165 km a 2.900 nastoupanými metry s 55 km dlouhým stoupáním na Passo Mauri, kterou jsme si neplánovaně prodloužili díky místnímu dělostřelectvu a svedli ještě těžkou, ale vítěznou bitvu s lokální bouřkou. Jako pátou etapu jsme si projeli vyhlášenou italskou cyklostezku s 42 tunely a 26 mosty v hlubokém kaňonu řeky Fella. Dnem D byl pro všechny už dlouho dopředu čtvrtek, kdy nás čekal výjezd na obávaný Zoncolan. Fakta: 10 km dlouhé stoupání, první 2 km na 12 %, pak 6 km na 24 % a poslední 2 km už jen opět 12-14 %. No velká paráda aneb jak si 6 km dlouho nesednout na sedlo.
Nakonec se to podařilo a zbyly nám síly i na nově vyhlášenou sobotní královskou etapu, která nás vedla přes sedlo Nevea do Slovinska do Planice na mamutí můstek, dále na vyhlášené stoupání na sedlo Vršič, jehož strmé rampy jsou v zatáčkách navíc ještě dlážděné kočíčími hlavami, následoval dlouhý sjezd údolím Trenta s řekou Soči a návrat přes další dvě sedla zpět do Itálie do našeho sídla v Arta Terme.
Spolu s námi byl na soustředění Ctirad Kaftan jako poradce s tréninkem, stavbou těla a rehabilitací, ale také jedna z jeho svěřenkyň Terka Korvasová, která jezdí za Duklu a hned po návratu z našeho soustředění vyhrála v sólo úniku velké závody. Kdo dal všechno, tak strávil v sedle zhruba 35 až 40 hodin, najel mezi 800-900 kilometry a nastoupal 15-17.000 výškových metrů. Už nyní se těšíme na další rok, kam nám to Dan naplánuje a kam nás Zuzanka doveze. Další soustředění nás čeká v červenci – přeběh Nízkých Tater.
Fotogalerie: fotky od Zuzanky, fotky od Máry