Třetí závod Visma Ski Classics byl umístěn opět do Itálie do oblasti Dolomit a byla to slavná a obávaná Marcialonga na 70 km z Moeny do Canazei a přes Predazzo do Cavalese s bájným 3 km dlouhým stoupáním Cascata na závěr. 
Čekal nás tedy jeden z vrcholů sezony okořeněný tím, že se jednalo o první ze 4 závodů zařazených do Grand Slamu, pro jehož vítěze je připraveno 100.000 euro. Ve středu jsme museli kompletně všichni na předodjezdové testy na Covid a ve čtvrtek hurá na jih. 
Cesta byla tradičně peklo, pač celou dobu hustě pršelo nebo sněžilo, ale dojeli jsme. Tak trošku závidím většině startovního pole, která trávila 3 týdny v Alpách a nemuseli každý týden absolvovat ty dvě dlouhé a únavné cesty. V pátek jsme si servisáci projeli celou trať pro skouknutí záludných míst a porovnání sněhů, v sobotu jsme pak už jen testovali a připravovali lyže. 
To finále nakonec patřilo noci ze soboty na neděli, kdy jsme od 4:30 byli ve stopě a hledali správné vosky a lyže, neboť přes noc napadlo 10-20 cm sněhu, který už nikdo neupravil (škoda že tam nemají pana Jiřího Suchého, ten by jim jistě poradil, jak to upravit). A co jsme nakonec po nočním testování mazali? Náš tradiční partner servisu je Skiservis Mára a co jsme mazali na závod, se dozvíte kliknutím na odkaz – speciální díky Radkovi a Haničce.
Jako první se vydaly na trať už v 8:00 ráno kluci, kteří místy razili stopu jako rolba. Ze začátku nám nešly úplně super lyže, takže to byly velké nervy, jestli se kluci udrží v první skupině, což se naštěstí podařilo a v druhé půlce to už bylo lepší. Nervy to teda byly pořádné, my lítali autem kolem trati jak Fitipaldi a dávali jim napít dobroty od Sponseru. Vašek dokonce na Teseru chvilku šel do úniku a tahal celej balík. 
Každou chvíli byl navíc ještě někdo na zemi a to se bohužel nevyhlo ani nám. A to v tu nejhorší chvíli. Zhruba 5 km do cíle se začal balík dělit na dvě skupiny a Plizi byl na konci té první, když byl zezadu sestřelen a propadl se až do té třetí. Jaká velká škoda. Dokázal to dojet zpět do té druhé skupiny a pak v Cascatě dojet i mezi poslední lidi z té první skupiny, takže super 21. místo jako nejlepší čech, ale všichni tak trochu tušíme, co z toho mohlo být za výsledek, zvláště když vidíme výsledky výjezdu na Cascatu, kde zajel 14. nejrychlejší čas ze všech! Ale jak sám Plizi říká, na kdyby se nehraje a musíme věřit, že příště třeba bude štěstěna na naší straně. 
Vašek Sedláček to dobojoval na taky suprovém 32. místě (30. v Cascatě), životní výsledek si zajel 53. (34.) Michal Sedláček, 89. (62.) Fanda Landa, 111. (76.) Luboš Krejza, 143. Vojta Kačena a 335. Petr Lukeš. 
Pro holky to byl letos taky boj a naše sluníčko Kája Grohová jela většinu času okolo 15. místa na pozici druhé češky, v závěru ji bohužel došly síly a dojela jako třetí češka na 19. místě, což je samozřejmě taky pecka!
Anička Marie Hejná měla svoji premiéru na tak dlouhé trati a vedla si suprově a kdyby nezlámala hůlku po kontaktu s jinou českou závodnící 5 km před cílem, tak si jela pro 25. místo, takto z toho nakonec byl také krásný 27. flek. 
V týmech ještě stále držíme 10. místo z 35, což je výsledek z říše snů, ale zůstáváme při zemi a stále doufáme v udržení první patnáctky.